HEY! I'm the girl your boyfriend thinks about when he fucks you... 

 .  .  

Blow the smoke right off the tube
Kiss my gentle burning bruise
I'm lost in time
And to all the people left behind
You are walking dumb and blind, blind

Mám pár hodin do odletu a ještě pořád nejsem nervozní z toho, že na rok odjedu pryč. Jsem nervozní ze všeho ostatního - že mám letenku správně vytisklou, že bude fronta, že mě okradou, že jsem si zapomněla fén, že bude ve všech silonkách dírá, že se mi promočí kufr... ale ten fakt, že už zítra budu ležet v uplně jiný posteli, ten mi ještě asi k mozku nedoputoval (jako osoba znalá seriálu Byl jednou jeden život vím, že malý bílý neuron vypadající jako rozkošná spermijka se právě asi zakecal s nějakým kolegou a skáčou panáka...).

Nějakej pokurvenej debil mě okradl.

Jenže teď se nejednalo o "krádež", nýbrž o "loupežné přepadení". Začínám uvažovat o kick-boxu jako o naprosté nutnosti, protože mi vadí fakt, že mě nějakej přičmoudlej zmrd (jo, byl to cikán; jo, jedná se o rasistický výraz) jen tak obere o dva litry. Sice jsem živa a zdráva, ale finanční ztráty nejsou uplně to, co jsem si v této svízelné době představovala. Navíc si moje matka myslí, že za to můžu já. Neptejte se mě, jak na to přišla.

Nedávný článek mě donutil zauvažovat nad spojením z písničky Torn od Natalie Imbruglii.

Ona ve chvíli, kdy je psychicky na dně zpívá, že Lying naked on the floor. Bere to jako stupeň absolutního zoufalství a sebeponížení. Já se vás ale zeptám - leželi jste někdy nazí na podlaze...?

 Yeah...

Člověk má někdy naprosto nevysvětlitelné masochistické způsoby. Jakoby si sám sobě vnutil, že něco znamená něco jiného - i když to tak ve skutečnosti necítí - ale nějaká divná část jeho duše (čtěte: ta romantická sračka někde uvnitř) se odmítá vzdát té myšlenky a sama sebe neuvěřitelně trýzní, i když všem ostatním částem těla je jasné, že ona myšlenka je uměle stvořená, smyšlená a nereálná.

 Tak, vážení, a je to tady.

Ta chvíle, na kterou jste všichni čekali.

Ta neuvěřitelná chvíle.

Vrátila jsem se po čtyřech dnech do civilizace a zjistila jsem, že z táborů už jsem prostě vyrostla. Jela jsem tam jenom na chvilku jako prágoška, ale upřímně, doby, kdy jsem v naturalistickém přístupu k životu viděla nějaké kouzlo, dávno minuly. Je to zvláštní, ale ty čtyři dny stačily na to, abych si začala stýskat po posteli, sprše a podpatcích uplně nehorázným a snad až nepěkným způsobem. Nejde o to, že bych to nezvládala. Jde o to, že mě to už prostě nebaví...

Jak ti lidé říkají a z jakého důvodu?
Je to neuvěřitelně schizofrenní. Belindo, Bel, Baru, Baruš, Baruško, Barborko, Barboro, slečno B., Honey, Darling, Miláčku - a nesmíme zapomenout na mnohé nadávky ^^

Co je teď za měsíc a co se ti na tomto období líbí?
Červenec. Je teplo. A naši jsou většinu času na dovolené.

Čím ti člověk udělá radost?
Překvapením. To zabírá vždycky.

Nejlepší jsou krátkodobý plány.

Je nesmysl si myslet, že když si prázdniny naplánujete do poslední hodinky v lednu, tak že si je užijete. Doteď nevím, kdy kam jedu a ne že by mě to štvalo. Protože zatím to tu nemělo chybu. Za poslední tři dny jsem se seznámila s tolika lidma, že je nestačím počítat a zítra mě čeká další nálož. A jdu fandit na florbal. Nevím, co se to se mnou děje...

Mimochodem, už jste to slyšeli? Chanel má novou kolekci kabelek. Promo fotka je zatím jenom jedna: